Dražba nemovitosti

Veřejné dražby podléhají Zákonu o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb. Přenos vlastnictví nemovitosti při veřejné dražbě probíhá na základě schválení nabídky licitátora. Ve srovnání s aukcemi jsou na dražby kladeny přísnější požadavky podle zákona o veřejných dražbách; vyžaduje se dražební jistota, každý potenciální účastník musí předem podat přihlášku a ověřit svůj podpis. Během dražby účastníci postupně zvyšují cenu a vítězem se stává ten, kdo nabídne nejvyšší částku. Podmínky dražby jsou pevně stanoveny předem a nelze je měnit. Kupující má povinnost uhradit kupní cenu do stanoveného termínu; v opačném případě mu propadá dražební jistota.

Vzhledem k těmto aspektům se mnozí kupující vyhýbají dražbám, ať už z obavy, nechuti skládat dražební jistotu (často ve vysoké výši), administrativních obtíží nebo nepružnosti procesu. Účast v dražbě je riskantní i pro ty, kteří plánují financovat nákup pomocí hypotéky, protože není zajištěno, že nemovitost bude sloužit jako záruka pro úvěr. Tato nejistota odradí mnoho potenciálních kupců. Důsledkem je nižší počet účastníků dražby, což negativně ovlivňuje dosaženou prodejní cenu. Z tohoto důvodu jsou dražby pro prodávající nevýhodné, pokud cílem je dosáhnout maximálního výnosu z prodeje nemovitosti.

Dražba má smysl zejména v situacích, kdy je cílem zpeněžit majetek dlužníka a uspokojit pohledávky věřitelů. Přenos vlastnictví nemovitosti probíhá rozhodnutím licitátora, a kupující tak získává nemovitost bez závazků, například bez zástavních práv nebo exekučních titulů. Nedobrovolné dražby mají proto svůj význam ve společnosti. Naopak dobrovolné dražby mohou být výhodnější pro dosažení maximální prodejní ceny nemovitosti, přičemž v tomto případě je preferována realitní aukce, která eliminuje omezení spojená s dražbami.